Žáci ZŠ Karlov na Erasmu+ aneb poznáváme jižní Francii křížem krážem

Od 12.10. do 17.10. téměř padesát osmáků a deváťáků z Karlova navštívilo v rámci programu Erasmus+ Francii.

V rámci téměř týdenního pobytu jsme navštívili místní školu Collége Ariane Ascaride, kde jsme si v průběhu celého odpoledne vyzkoušeli dvojjazyčnou (místy i trojjazyčnou) výuku předmětů jako je matematika, francouzština, italština, výtvarná výchova, věda o zemi a v neposlední řadě také hodiny česko-francouzské konverzace, kde jsme se dozvěděli vzájemně spoustu zajímavostí o Francii, o jejich kultuře, sportu, vzdělávání. My jsme zase  s nadšením a hrdě sdíleli zajímavosti o naší vlasti, městě a hlavně škole. Pro některé konverzovat v cizím jazyce byla hračka, kdy některým nedělalo problém stoupnout si před plnou třídu francouzských studentů a plynně v angličtině odprezentovat, jak je naše země, město i škola fajn. Jiní k mluvení a sdílení sbírali odvahu, ale nakonec ostych opadl na obou stranách jazykové bariéry a hodiny byly plné smíchu, sdílení, navazování přátelství a slovy našich žáků „prostě v poho“.

Mimo vzdělávání byl zájezd hlavně poznávací – od ubytování v Antibes, přes výlet do Arles, kde jsme se vrátili zpátky do minulosti a poznali krásy antické epochy, navštívili amfiteátr a gladiátorskou arénu Arènes d’Arles z roku 90 n.l. která ve své době pojala na 20 tisíc diváků. Abychom prostor využili na maximum, vyzkoušeli jsem si zarecitovat Homérovu Oddyseu a nasát genius loci místních uliček. Kromě historické atmosféry nemůžeme zapomenout na tradice a přírodu - vůni levandule, koření, soli, rýže, kávy a čerstvých croissantů. Neminul nás ani fyzicky náročný, leč výhledy obohacující výstup na vrchol Marseille, a to k Bazilice Notre Dame de la Garde, často nazývané la Bonne Mère („Dobrá matka“). Tenhle symbol města je postavený na  149 metrů vysokém výběžku na jižní straně starého přístavu a stavba trvala více než čtyřicet let. Od baziliky byl výhled na celý záliv, přístav, starou i novou část marseilleského města opravdu uchvacující a stálo to za to! 

Abychom si trochu zpestřili naše poznávání, další den jsem si udělali výlet do mikrostátu ve státě, a to do Monaka. V Monaku jsme se svezli okružním vláčkem místními serpentýnami, po kterých se jednou v roce prohání Formule 1. Kromě trasy Velké ceny jsme viděli věhlasné Casino Monte Carlo, výměnu stráží u knížecího paláce a návštěvu jsme zakončili v Oceánografickém muzeu, Musée océanographique de Monaco, které se nachází na útesu ve výšce 85 metrů přímo nad Středozemním mořem a založil ho v roce 1910 kníže Albert I. Muzeum bylo plné rybiček, korálů, barviček, mořeplavectví, přidrzlých a kořisti chtivých racků a opět uchvacujících výhledů na oceán a přístav. 

Než jsme se vydali vstříc poslednímu dni, zvládli jsme ještě promenádu po chodníku slávy ve filmovém městečku Cannes, kde jsme se cítili jako hvězdy stříbrného plátna. Ti odvážnější z nás se vykoupali v moři, ti méně odvážní jen smočili nohy, které si to po všech těch nachozených kilometrech zasloužily. 

Náš francouzský výlet jsme zakončili návštěvou parfumérie, kaňonu nad řekou Verdon a ve vesničce Monstiers Saint Marie. Protože naše dojmy z tohoto dne jsou tak silné, že na nás dýchl duch spisovatelů a poetiků, kteří sem jezdili čerpat inspiraci, i my  předáváme zážitky z těchto míst ve verších: 

Cesta poznávání...

hned v začátku místo,

kde jen krásná vůně vzduchem pluje

Parfumerie Galimard

- vůně citrusů, růže nebo levandule

A pak už slibované poznávání

vystoupili jsme v místech rozjímání

vylezli jsme v horách

a chvíli tam stáli

Ani se nehýbali

Jen zatajený dech

A udivením mráz po zádech

nám sjížděl od vrchu dolů

A ptáci mávali křídly

My záviděli těm

kdo tady v úbočích hor,

v kaňonu nad řekou Verdon bydlí

Spolu obdivovali jsme to

a připadali si jako v oblacích

Pak ve vesničce Moustier Svatá Marie

dělali fotky do mobilní knížky

Jo, jak bylo nám krásně!

Když viděli jsme krásy jižní Francie

z tisícimetrové horské výšky...

Další den už nás čekala cesta domů. Než jsme na dlouhou dobu usedli do sedaček autobusu, zpříjemnili jsme si odjezd ještě návštěvou města citrusů Mentonu. Jak říkala naše skvělá průvodkyně, tak Mentonu se prý přezdívá Perla Francie. Leží na samotných hranicích s Itálií a díky unikátnímu mikroklimatu chráněnému Alpami je nejteplejším místem na Azurovém pobřeží, které svědčí všudypřítomným citrusům. A že jsou všudy přítomné jsme poznali sami. Nejen, že je citrón hlavním znakem města a úroda zde je až 3x ročně, ale citrony, mandarinky a další zástupci této čeledě zde mají dokonce i svůj festival. Krátká procházka po promenádě, pohled na kaskády barevných domečků a poslední smočení nohou v moři byly před několika hodinovou cestou domů tím nejlepším zakončením.  

Ou revoir, France a hurá domů!      à  à  à 

TOP 5 zajímavostí našeho výletu:

1) Marseille jako město - Jako nejstarší francouzské město je fascinujícím multikulturním kotlem, uvádí se, že poměr bělochů a černochů se blíží poměru 50% na 50%.

2) Škola a její systém -  Život francouzského školáka určují dlouhé dny v lavicích (často do 16:30 či 17:30) vyvážené častými prázdninami – i přesto je rozdíl mezi ČR a FR pouhých 19 hodin v prospěch Česka. Učebny působí stroze a chybí jim klasická vyzdobenost a výuka klade obrovský důraz na práci s počítačem na úkor tradičního psaní rukou.

3) Tradice, symboly, jídlo – jestli si na něco Francouzi a Francie jako taková potrpí, tak jsou to tradice, symboly a jídla. Jsou velmi hrdí na svou zemi a říkají, že bouillabaisse, levandule, pétanque, cikády, víno a bageta je něco, co by mělo být státním symbolem.

4) jižní Francie a cestování po ní – Zatímco v minulosti byla jižní Francie výhradně zimním útočištěm aristokracie a letní turismus zde ožil až po první světové válce, dnes region láká celoročně, kdy zhruba třetinu návštěvníků tvoří turisté ze zahraničí

5) „květinová“ dálnice A10, na které jsme strávili velkou část naší cesty má 67 tunelů a 90 mostů, a to všechno jen od italsko-francouzské hranice po vjezd do vnitrozemí.